27. 9. 2015

Colleen Hoover - Ugly love

17788401Colleen Hoover je mladá autorka několika bestsellerů (Beznaděje, Život jedna báseň). Doma má na starost rovnou čtyři chlapy, proto pro ni není problém psát z mužského pohledu. V Česku její knihy naleznete u nakladatelství Yoli, příští rok vyjde Ugly love pod názvem Nešťastná láska, teď si na ni můžete přečíst mou recenzi.

Vydalo nakladatelství Atria books v roce 2014, 337 stran

Když se Tate přistěhuje za svým bratrem vůbec netuší, co všechno se vyklube z opilého kluka válejícího se před dveřmi jejího nového bytu. O to víc je překvapená, když zjistí, že je to bratrův nejlepší kamarád Miles a má se o něj postarat. A to by nebyla správná New adult kniha, kdyby mezi nimi neprobíhalo to správné jiskření, které je dřív nebo později svede do jedné postele. Nikam jinam. Milesova minulost mu neumožňuje se odevzdat Tate, tak jak by si přála, jak dlouho však vydrží skrývat své city?

Neptej se na minulost.
Neočekávej budoucnost.
Jediné slovo, které mě napadá pro popsání Tate je plochá. Nijaká. Nemastná neslaná. A dál si to asi domyslíte. I když ve skutečnosti to mohla být milá holka, ale v knize se bohužel moc neprojevovala a dělala to, co se ji píská.
Naopak Miles mi byl sympatický, ačkoliv byl odtažitý, to ale bylo pochopitelné. Od začátku bylo jasné, že ho potkalo něco nemilého a o to větší požitek jsem potom měla ze samotného odhalení, které bylo srdcervoucí a srdce tekly proudem.

Ačkoliv všechny akce v knize byly odůvodněné, docela mi vadilo to, že všechny Tateiny kapitoly končily v posteli. Vždy když jsem začal číst její kapitolu už jsem věděla, že to bude jen o nějakém podnětu, který ji dovede do postele s Milesem. Vzhledem k tomu, že její kapitoly zaujímal větší část v knize, tak už bylo otravné, jak se pokaždé s mírnými nuancemi opakuje stejný scénář.
Také prostředí knihy nebylo zajímavé. Jeho pokoj. Její pokoj. Obývák. Kuchyně. Asi si to dokážete představit. Není divu, když tam spolu jenom spali, tak nic zajímavějšího vymyslet asi nešlo.  Našla bych pár hezkých scén na letišti pod hvězdami a podobně, moc jich bohužel nebylo.

Ugly love sice nepatří mezi mé nejoblíbenější knihy, ale zaujme vás svým dojemným příběhem, který se kousek po kousku dozvídáme na pozadí hlavní linky. Jak sama Colleen řekla, Miles byl první kluk, kterého napsala, jehož příběh ji rozplakal. Takže vám garantuji, že při čtení této knihy nezůstane ani vaše oko suché. I když je možné, že se do hrdinů a jejich strastí až příliš moc vžívám. 

Oproti Hopeless, kterou jsem také letos četla, na mě kniha tolik nezapůsobila, nevryla se mi do paměti, ani se o ni nebudu sálodlouze vybavovat se svými přáteli. Ugly love obsahuje správné množství téměř dokonalých hlavních hrdinů, starostlivých bratrů a na můj vkus až moc sexu, ale nelze uspokojit všechny. Je to klasická New Adult kniha, která uspokojí všechny příznivce tohoto žánru a Colleen Hoover.  

Mějte se krásně, 
Vaše
KejBí!

20. 9. 2015

Report - Michal Viewegh a dva ušmudlané dorty

Pátek, 19.6.2015
17:42 Potopená v těstu, krému a marcipánu nadávám na svět, protože člověk, který si vymyslí udělat dva potahované dorty ve tvaru kytary  v jeden den, je vážně idiot. Nutno podotknout, že tím idiotem myslím sebe sama, a že  potahovaný dort jsem v životě nedělala.

17:49 Víc těsta, víc krému, víc marcipánu. V nestřežené chvíli, kdy si dávám od toho všeho pauzu, mě zastihne otec s tím, že jeden z dortů bych měla asi tak za 10 minut odevzdat oslavenci (bratrovi), protože bude zahájena slavnostní rychlovečeře. Protože bratr, slavící naprosto bezvýznamné 24. Narozeniny, musí v 7 pryč a taktéž mě informoval, že od osmi je v naší dědině nějaký spisovatel na literární noci. Nějaký „Majkl víněco“. Naprosto zmatená všemi nově nabytými informacemi spíchám zbytky těsta s trochou krému a doprostřed házím svíčku. Nový dort ve tvaru kánoe předávám bratrovi s tím, že jeho dar ještě nedorazil.

18:12 Při slavnostní večeři se od mamky dozvídám, že za Majklem stojí Michael Viewegh jeden z největších českých spisovatelů. Nevěřícně zapojuji do konverzace Google a ověřuji si že to je doopravdy pravda.

18:15 Běžím dodělat základ druhého dortu a potahování odkládám na dobu neurčitou.

19:20 S hrůzou zjišťuji, že čtyři dny antibiotik na mě zanechaly hrůzné následky a snažím se ze sebe udělat znova člověka. Stíhám vás ještě informovat na facebooku krátkým statusem  a dávám se do práce.

19:45 Snad se mi to povedlo a vybíhám z domu směr Městský úřad, kde se všechno bude odehrávat.

19:59 Stíhám jak nikdy. Vcházím do již zaplněné místnosti, kupuji si knížku Zpátky ve hře, ke které se bude celá akce vztahovat, vyhledávám tetu a nacházím místo ve čtvrté řadě.

20:03 Do čela přichází Michal Viewegh v doprovodu naši knihovnice. Po krátkém představení začíná číst jednu povídku o tom, jak žena skrývala svého mrtvého muže. Člověk by ani neřekl, že tohle téma rozesměje celý sál.

20:20 Stále s úsměvy na tváři přichází trapné ticho, kdy je vyhlášen čas na otázky. Byli jsme poinformování, že nás nechá „vyhnít“, a třeba se někdo na něco zeptá.

20:23 Prvního člověka přemohla zvědavost a odstartoval debatu, která trvala až do 9. hodin. Dozvěděli jsme se spoustu věcí, a větší část  z nich jsem už zapomněla, i když jsem si říkala, že vám o tom musím napsat. V paměti mi například utkvělo to, že hlášku z Účastníků zájezdu „Hnědé podšálky vracejte.“  doopravdy uslyšel při jedné ze svých dovolených nebo že začal psát fantasy knihu,ke které sice vymyslel fantasy část, ale příběh chyběl, tak snad ho někdy políbí můza a tenhle nápad dotáhne do konce! 

20:59 Nakonec na řadu přišla autogramiáda a já dostala své první věnování! Dokonce jsme si s tetou udělaly i fotku, z toho máme obě radost!

Z celé akce jsem odcházela nabitá energií,  pan Viewegh je moc milý, sympatický a vtipný, to se ukazuje i na jeho knihách. Sice jsem do té doby žádnou nečetla, ale Zpátky ve hře už mám z větší části přečtené, tak se více dozvíte v krátkém shrnutí, které někdy časem přijde (Nebo taky ne, že...). Kéž by takových akcí u nás bylo více, ale jsem si celkem jistá, že jednou za všemi spisovateli dojedu sama.

Jinak dorty dopadly obstojně, i když jsem je dodělávala o půlnoci – dokonce byly i poživatelné!

Mějte se krásně,
Vaše
KejBí!

13. 9. 2015

Deset malých nadechnutí - K.A. Tucker


Kathleen je úspěšná spisovatelka píšící především pro teenagery, al v jejích knihách najdete spoustu maličkostí, které zaujmou i ty, kteří nepatří do cílové skupiny. Svou první knihu vydala již v šesti letech, avšak proslavila se až sérií Deset malých nadechnutí, jejíž první díl jsem právě přečetla.


Vydalo nakladatelství Baronet, v roce 2015, 261 stran

Nový začátek, nepřekonatelná přitažlivost a odpuštění...

Život Kacey a Livie není „normální“ už nějaký ten pátek. Avšak rozhodnutí to změnit přijde, až je Livie téměř znásilněna vlastním strýcem.  Kacey přebere zodpovědnost do vlastních rukou a společně se vydávají do Miami začít úplně od nuly, zapomenout na minulost a stát se lidmi, na které by jejich rodiče mohli být pyšní. Kacey začne nevinně pracovat v kavárně a žijí ze dne na den. Své sestře se snaží poskytnou tu nejlepší péči, kterou jen dokáže, i když je to těžké. Jejich situaci však zachrání sousedka, která Kacey dohodí práci u baru a její šance na získání  vysněného života stoupají.

Při nastěhování do nového bytu Kacey potkává Trenta, naprosto neodolatelného souseda, kterému by mohlo její srdce podlehnout. Kacey však před sebe postaví nepřekonatelné hradby a nechce si ho pustit k tělu, nejen kvůli jeho nikdy nekončícím otázkám na její minulost. Jenže sama ví, že jejich vzájemná přitažlivost je mnohem silnější.

Co když se vám život obrátí vzhůru nohama?  Co když se už nemáte na koho spolehnout? Co když se rozhodnete začít znovu? Co když zjistíte, že vaše minulost vás vždycky dostihne? 10 malých nadechnutí vám dá odpovědi na všechny tyto otázky. Prostě to zvládnete. Stejně jako to musela zvládnout Kacey, která se i přes všechny překážky zvládla znovu postavit a postarat se jak o sebe, tak i o svou sestru.

Lov potravin v kontejnerech na odpadky prý už není taková zábava, jako bývával.

Abych pravdu řekla, tak mi Kacey byla ze začátku docela nesympatická, moc upjatá, chladná a cynická. Prostě na nějaké sžití s hlavní postavou jsem mohla zapomenout, ačkoliv jsem její postoj ke světu chápala. O to milejší mi byla Livie, která rozjasnila Kaceino pochmurné myšlení. Příjemným ozvláštněním mi byla i Storm, která si mě získala svým vtipem a dokázala, že i ve strip baru můžou pracovat slušní lidé s vysokými ambicemi, kterým bohužel nepřál osud.

V knize bylo později krásně vidět, jak si se svými postavami Tuckerová vyhrála a věděla, jaké je chce mít. Nenarazila jsem na dva hrdiny, kteří by si byli podobní a já si tak pletla jejich osudy. Každý svým kouskem osobnosti do celého příběh krásně zapadal a dohromady jim to zkrátka a dobře klapalo jako hodinkám.


Z, na první pohled, dívčího románku se vyklubala knížka, která vás dostane již po prvních stránkách. Neustále si kladete otázky, které se po celou dobu knihy hromadí a jen sem tam dostanete tolik žádanou odpověď, díky toho jste pořád napjatí a otáčíte stránku za stránkou. I když už najdete nějaké chybičky, tak na druhou stranu máte 304 důvodů pro dočtení knihy. Na každé straně se skrývá nějaká drobnost, která vám vykouzlí úsměv na tváři, donutí vás se zamyslet nebo si rovnou uvědomíte, jak krásně se máte, když můžete číst 10 malých nadechnutí. 

E-knihu si můžete zakoupit na e-shopu Palmknihy.cz


Mějte se krásně, 
Vaše
KejBí!

27. 7. 2015

Čtečkaton - vyhodnocení



Čtečkatonový týden už skončil, a proto je na řadě vyhodnocení celého projektu. 
Celkem se nás zúčastnilo 11, bylo napsáno 21 článků na toto téma (plus ten, který právě čtete), pod #cteckaton bylo na instagramu zveřejněno 15 fotek a na facebooku 10 příspěvků.

Jsem nadšená, že se nás zúčastnilo tolik a společně jsme zvládli šířit čtení na naši elektronických čtečkách, Účel byl splněn, a proto je čas na vyhlášení vítězů 3 e-knih (dle vlastního výběru), které darovaly Palmknihy.cz.

Připomínám, že vstup zúčastnění dostali za článek, ve kterém shrnovali svůj postup a za každý další tématický článek, který napsali. Celkem se tedy sešlo 18 vstupů, vítěze jsem losovala pomocí této stránky - http://randomnumbergenerator.intemodino.com/cz/ (random.org se vzbouřil a nešel otevřít) a kontaktovala na e-mail/facebook etc.

Fanfáry

.

.

.



Všem vítězkám gratuluji a věřím, že se všechny někdy zase sejdeme a čtečkaton zopakujeme :) .

Mějte se krásně, 
Vaše
KejBí!

25. 7. 2015

Čtečkaton - Proč číst e-knihy?

¨


Musím říct, že čtení e-knih mě nikdy moc nebralo. Říkala jsem, že když to lidí baví, tak ať, ale není to nic pro mě. Pak však nastala doba, kdy jsem nestíhala chodit do knihovny a na tištěné knihy nezbývaly peníze, a tak jsem se začala více zajímat o čtečky knih a zjistila, že by to vlastně nemusela být špatná investice. Nemyslím si, že by mohly někdy předčít knihy s krásnýmí obálkami, zdobenými heboučkým sametovým povrchem, že byste se s nimi nejraději mazlili. Na druhou stranu určitě vypomohou lidem, kteří se nacházejí v podobné situaci jako já nebo těm, které už nebaví pořád odpovídat na otázky typu „Co čteš? …Panebože to je 50 Odstínu šedi? Jaké to je?...“

Jestli si nejste jistí, že by vás bavilo číst elektronické knihy, tak se v prvé řadě zkuste zbavit předsudků ve stylu, že technika není nic pro vás, že si knížku tak moc neužijete nebo že vás tolik nepohltí. Jestli kniha byla napsána tak, aby vás rozplakala, tak vám ty slzy do očí vžene nehledě na to, zda-li máte tištěný výtisk, e-book, či knihu posloucháte při cestě na autobus. Z vlastní zkušenosti můžu říct, že většina čteček je dělaná tak, ať se dobře drží v rukou a její ovládaní je intuitivní.

Nebojte se to zkusit. V dnešní době máte tolik možností, jak si čtečku knih sehnat na vyzkoušení. Jen v mém okolí ji vlastní víc lidí, než bych byla schopna spočítat na prstech obou ruk a již několik let je v naši knihovně možnost vypůjčist si tuto vychytávku s více než 140 knihami a to na první vyzkoušení a ohmatání bohatě stačí.

Jestli jste se již dostali do fáze, kdy začínáte přemýšlet nad koupi této kouzelné písmenek plné krabičky, tak si možná říkáte, že určitě existuje spoustu značek a  vy byste si nevybrali. Neříkám, že tomu tak není, ale nyní již několik e-shopů s e-knihami prodává vlastní čtečky, které jsou kompabitilní s jejich sortimentem a vždy můžete vsadit na klasiku v podobě Kindlu či Pocketbooku. Mimo jiné na toto téma již byla, na (nejen) knižních blozích, napsána spousta článků, které uvádějí výhody a nevýhody té či oné čtečky a jejich pisatelé je psali právě kvůli vám, aby vám pomohli se trochu zorientovat v dnešní nabídce. Článek o mém pocketbooku se k nim zanedlouho přidá.

Určitě vás také zajímá, kde si knížku naplníte. Věřím, že to může být pro některé přítěž, já sama jsem s tím měla trable, ale netrvalo mi dlouho a hned jsem se do nakupování e-knih dostala. Dle mého názoru je český trh velmi dobře zásobený, existuje hned několi e-shopů, které se věnují výhradně e-knihám a každý má své akční nabídky, kde není problém sehnat knihy za velice nízké ceny, které vaši peněžence neuškodí a vaše čtečka bude chrochtat blahem.

Proč se čtečky tolik líbi mi? Od doby, co svůj Pocketbook vlastním nedostávám seřvané, když jedu na týdenní dovolenou s dvěma kufry, protože první je plný knih. Také je pro mě čtečka velkou výhodu při čtení knížek v cizím jazyce – zabudovaný slovník se vážně hodí, lepší než hledat mobil, který stejně někam utekl. Stala se mou věrnou kamarádkou, vždy ji nosím u sebe, protože nikdy nevíte, kdy bude mít autobus spoždění a vy ty tři minuty budete moci věnovat své oblíbené knížce.

Neříkám, že jsou lepší než opravdové tištěné knížky, to vůbec ne! Už kvůli toho, že tu typickou knižní vůni vám čtečka nevynahradí, že si ji můžete osahat a ohmatat, že se usmějete pokaždé, co se na ni podíváte, jak si tak hezky hoví na é poličce a vzpomenete si na své neobyčejné hrdin(k)y, to vám čtečka knih nedá, ale i přesto vám může usnadnit uspokojení vaší knihomolské části - přináší pohodlí, více přečtených stran a více prozkoumaných příběhů. Hodí se nejen na cestování, ale i na nudné přednášky ve škole, aniž byste rušili šustěním stránek.

Mějte se krásně,
Vaše
KejBí!


21. 7. 2015

Čtečkaton - pokrok



Čtečkatonový týden včera začal, a proto dnes přicházím s článkem, ve kterém budu zaznamenávat své pokroky. Pro ty, kteří neví, o co jde, vše se dozvíte tady: http://kejbie.blogspot.cz/2015/07/cteckaton-soutez.html

Knihy, které si plánuji přečíst


Protože musím chodit přes týden do práce, tak si nedělám zas až tak velké plány, ale budu ráda, když se mi toho podaří přečíst ještě více.


Články

Pokrok
Pondělí - Začala jsem číst Deset malých nadechnutí a zatím jsem na rozpacích. Hlavní hrdinka mi přijde otravná, ale dostala jsem se až na stranu 103.

Úterý - Moc jsem se nepohnula a přečetla jsem jen něco málo přes dvacet stran a večer už jsem byla moc unavená na čtení. Asi jsem přepracovaná.

Středa - S vidinou zítřejšího začátku dovolené jsem se konečně pohnula z místa a rovnou až na konec první knihy.

Čtvrtek - Až večer jsem se dostala k Ovemu (skloňuje se to tak?), ale přečetla jsem jen 20 stránek, nic moc teda.

Pátek - Původní plán číst na koupališti selhal, opět jsem po knize sáhla až večer a dostala se na stranu 40.

Sobota - Strana 60 a asi to vzdám, vůbec mě kniha nebaví a nevidím v ní to, proč se z ní stal takový bestseller.

Neděle

15. 7. 2015

Čtečkaton a soutěž!

To bych nebyla já, abych si pro vás nepřipravila další letní projekt! S létem sice nemá nic společného, ale co už...

Pod tímto, na první pohled tajemným názvem, se skrývá Readathon, jehož tématem bude číst pouze na čtečkách knih! Již je to nějaký ten pátek, co jsem si uvědomila, že dávám přednost papírovým knihám, před svojí elektronickou kamarádkou. Proto jsem pro nás, ebookům zasvěceným, vymyslela akci, která nás bude motivovat ke čtení na čtečkách, protože jak jedno moudré přísloví praví - ve dvou se to lépe táhne.

Veškeré své postupy, pokroky, zajímavosti, vtipné historky a podobně budeme sdílet na sociálních sítích pod Hashtagem Ctekaton (= #cteckaton) - to aby lépe fungovala ta motivace.

Aby to nebylo jen tak, součástí je i soutěž! V losovacím osudí, bude každý, kdo napíše do 27.7. shrnovací článek o tom, jak se mu dařilo a kolik toho přečetl. A abych podpořila i vaši soutěživou stránku, bude možnost získat extra vstupy, a to za každý napsaný článek na dané téma.
  1. Proč číst e-knihy
  2. Příběh mé a moji čtečky
  3. Čtečkatour (určitě znáte bookshelf tour, tak je to to samé, ale s knížkami, které máte ve své čtečce)
Je jedno, který den čtečkatonu článek publikujete, musí to ale být v termínu čtečkatonu. Odkazy na všechny své články dáte i do shrnovacího článku. 

A teď to hlavní! O co vlastně soutěžíme...
Tři vylosovaní šťastlivci dostanou poukaz na libovolnou e-knihu z e-shopu Palmknihy.cz!

Teď si to všechno shrneme... (Protože opakování je matka moudrosti.)
  • Zapiště se do linkovače, abych se pak snadněji dostala k vašim článkům
  • Čtečkaton probíhá od 20.7. do 26.7.
  • Úkolem bude přečíst, co nejvíce knih na elektronických čtečkách.
  • Dále pak napsat shrnující článek, kterým se i zapojíte do soutěže.
  • Psát články na daná témata a tím získat více vstupů v soutěži. 
  • Všechny postřehy, fotky, články a další sdílet všude možně s hashtagem #cteckaton.
Pokud někdo nemá vlastní blog nevadí, buď může články poslat mi, a já je pak zveřejním na svém blogu nebo je sdílet na sociálních sítích a poslat mi na to odkaz (e-mail: kejbie@blogspot.cz ). 

Za poskytnutí e-knih moc děkuji e-shopu Palmknihy.cz
Teď už mi nezbývá nic jiného než věřit, že se vás zapojí, co nejvíce, a že jsem vám sdělila vše podstatné. Kdyby jste měli nějaké nesrovnalosti, neváhejte mi napsat, já vám vše dovysvětlím. 

An InLinkz Link-up

Mějte se krásně,
Vaše
KejBí!





25. 6. 2015

Helen Fieldingová - Bridget Jonesová: Láskou šílená /Audiokniha

Helen Fieldingová pracuje jako scénáristka a spisovatelka, která cestuje mezi Londýnem a LA. Proslavila ji její kniha Deník Bridget Jonesové, jejíž 3. pokračování vyšlo po téměř sedmnácti letech s názvem Bridget Jonesová: Láskou šílená.


Vydalo nakladatelství XYZ, v roce 2014, 13 hodin 26 minut


Koloušci, vši a učitel tělocviku...
Bridget Jonesové už dávno není třicet a svým svérázným způsobem řeší problémy padesátileté ženy – vešmi počínaje, mladými koloušky konče. I tentokrát řeší své problémy s váhou, která se jí vymkla z kontroly, ale postaví se jí čelem a rychle s ní zatočí. Veselé pasáže s dětmi střídají velice smutné a dojemné okamžiky o jejím manželovi Markovi, od kterých se odvíjela většina nesnází, se kterými se Bridget zamotala. Svépomoci nachází řešení často komických situací, do kterých je schopná se zamotat jen ona.
Přestanu před dětmi varovně počítat „Raz… dva…“, aniž jsem rozhodnutá, co vlastně udělám, až řeknu „tři“…
Celou audioknihou vás provází tak dobře známý hlas Martiny Hudečkové, která se zhostila načtení bravurně. Zajisté to je nejen tím, že nadabovala filmovou představitelku Bridget, ale i jejími narátorskými schopnostmi, které vás vtáhnout do příběhu a už od samotného začátku budete mít pocit, že to vám jen kamarádka vypráví své životní trable. S Bridgetiiným hlasem je tak dobře obeznámená, že každou její emoci dokonale rozpoznáte. Osobně jsem se hůře orientovala v čase a v ostatních postavách, přisuzuji to tomu, že nejsem na audioknihy zvyklá a nevěděla jsem co od ní čekat.

Nesmím ani opomenout hudební doprovod, který krásně podtrhl náladu knihy, opět mi trvalo než mě přestal překvapovat, ale již po hodině poslouchání jsem to brala jako součást každodenního dojíždění do školy nebo vysávání. I přesto, že jsem měla obavy celkové zpracování audioknihy mi přijde skvělé, po jejím doposlouchání mi tento doprovod chyběl, teď jsem jen zvědavá, jestli stejně dobře obstojí i další takto zpracované knihy.

Musím říct, že už je to nějaký ten pátek, kdy jsem se s Bridget setkala naposledy - snad před dvěma lety, kdy jsem v televizi stihla film. Proto se mi spousta věcí z hlavy už vykouřila, avšak stále jsem neztrácela pocit, že se jen vracím ke své staré známé a doháníme ty roky, co jsme se neviděly. Příjemným a vtipným způsobem jsem si procházela den za dnem v životě matky, scénáristky, ale především ženy. Sledovala jsem její nesnáze s nově objeveným twittrem, které mi vykouzlovaly úsměv na tváři častěji, než bych chtěla. Přece jen, když člověk jde po ulici a začne se zničeho nic hihňat, tak se mu dostane několika kradmých podivných pohledů.


Mé nadšení ze své první audioknihy jste snad už pochytili, a proto mi nezbývá nic jiného, než vám ji doporučit. Čeká vás více než 13 hodin skvělého příběhu tolik známé hrdinky, která se sice na svůj věk chová trochu nevyspěle, ale o to lépe jsem si s ní rozuměla. Takže si jen nasaďte sluchátka, mějte po ruce něco dobrého na zub a přeji příjemný poslech.


Audioknihu si můžete zakoupit na e-shopu Audioteka.cz



1. 5. 2015

101 mandal pro krásný den #1


Nakonec i já se pustila do tvořící mánie, pro kterou jsem si jako pomocníka vybrala 101 mandal pro krásný den. Je to sice krásná zábava, ale žere strašně hodně času, takže se z ní stal ideální prokrastinační prostředek. Mám je doma více než měsíc a přestože jsem na ně neměla moc čas, tak jsem stihla zjistit hned několik věcí:

  1. Nezačínej kreslit bez ořezaných pastelek.
  2. Měj po ruce náplasti v případě, že nemáš elektrické ořezávátko. 
  3. Pastelek není nikdy dost. (Od jisté doby mí kamarádi již nadále nejsou vlastníky takovéto vymoženosti - byla jim zabavena pro vyšší dobro... tedy mě.)
Abych pravdu řekla, tak jsem si je vždycky představovala ve velikosti Destrukčního deníku, proto když na mě vybafla kniha formátu A4 byla jsem trošku překvapena. 






A teď již ukázky z mé "tvorby".








 A jaké tvořící činnosti se věnujete vy? 

Mějte se krásně,
Vaše
KejBí!


26. 4. 2015

Zoe Sugg - Girl online

Zoella je slavná britská  youtuberka, která na svůj kanál získala téměř 8  miliónů odběratelů, zároveň píše blog a svým životem se nechala inspirovat k vymyšlení knihy. Díky pomoci Siobhan Curham, která její nápady zpracovala, si nyní můžete přečíst GirlOnline.

Girl online je kouzelná romantická kniha, která vás v deštivých dnech zahřeje u srdce a v těch slunečných vykouzlí úsměv na tváři.

Vydalo nakladatelství Penguin books, 352 stran


Blog, úzkost a romantický New York
Penny žije docela obyčejný život v Brightonu, ale po autonehodě začne mít záchvaty úzkosti a myslí si, že se zbláznila. Díky svému blogu se ze všech svých problému vypíše a zjistí, že není jediná koho takové věci trápí a získá mnoho rad, jak s tímto bojovat. Zanedlouho po té se ji stane takový malý trapas, který vidí celá škola, koluje po Facebooku a Youtube a ona už neví, co má dělat se svým životem.
Naštěstí její rodiče dostanou zakázku na přípravu svatby v New Yorku, a tak ji vezmou s sebou, aby si odpočinula od svých „kamarádů“ a dala si se sociálními sítěmi pauzu. V novém městě potkává Noaha, krásného kluka, který hraje na kytaru a stává se jejím průvodčím po tajemných zákoutích New Yorku.

Sometimes you have to face up to your fears to realize that they aren’t actually real.
Hlavní protagonistka až nápadně připomíná údajnou autorku knihy Zoellu, ale stejně jako Zoe, tak i Penny jsem si oblíbila. Sice je tichá, ale po dlouhé době hrdinka, která mě doopravdy zaujala, alespoň svými koníčky, které máme podobné, přestože já v nich tolik nevynikám. Jejím věrným kamarádem je foťák, bez kterého nevyjde z domu, protože co kdyby náhodou a samozřejmě ještě píše blog pod jménem Girl Online, ve kterém se svěřuje se všemi svými strastmi a dělí se o své fotografické počiny se světem.

Noah je záhadný kluk, který miluje muziku a svou mladší sestru. Označila bych ho za klasického Young Adult lamače srdcí – tajuplný, sexy a pozorný, i když na první pohled si drží odstup. (Stejně všichni víme, že takovým hrdinům jejich odtažitost dlouho nevydrží.) 
      
V momentě, kdy jsem se ke knize dostala, tak jsem za sebou měla dlouhé kolo přemýšlení a studování,co je ta kniha vlastně zač. Jak už bylo mnohokrát omíláno Girl Online nenapsala Zoella, ačkoli je její jméno na obálce. Ona jen vymyslela postavy a nastínila děj. Se zbytkem si poradila autorka několika Young Adult knih Siobhan Curham. Aneb co by nakladatelé knih neudělali pro peníze. (A že jich bylo – kniha prolomila Harry Potterův rekord v prodejnosti.)

Až na výjimky byl děj v knize předvídatelný, zkrátka nic, co by tady ještě nebylo. Poslední dobou nacházím větší zalíbení ve knihách, u kterých si odpočinu a jen se nechávám unášet vlnami milého příběhu, než u těch, kde se bojím otočit stránku, kvůli toho, co by se mohlo stát, a přece jen, kdyby mě každá kniha měla dostat k infarktu svým nečekaným zvratem, dlouho bych tady asi nepobyla.



There is enough sadness in the world already. You don’t need to add to it.
Myslím, že na knize bylo vidět, že ji napsal někdo, kdo už s tím zkušenosti má a ví, jak navodit tu správnou atmosféru. Co udělat, aby člověk soucitil s ubohou Penny, která je na pokraji dalšího záchvatu, či vykreslit náladu Vánočního New Yorku. Počáteční kapitoly mi přišly trošku kostrbaté, možná, že i Curhamové trvalo, než se sžila se Zoellinými postavami nebo jsem si jen nemohla zvyknout na Angličtinu, každopádně při důležitých momentech už vše bylo v pořádku a já jen netrpělivě otáčela stránku za stránkou, abych se o nevyzpytatelném Noahovi a Penny dozvěděla víc.

Girl online bylo příjemné počtení, které nenadchne ani neurazí, náročnější čtenář si ho asi mezi svůj seznam četby nezařadí, ale my, kteří se nevyžíváme v dokonale zpracovaných dialozích a promyšlených zápletkách si přijdeme na své. Necháme se unést Noahem, vtáhnout do Penniných fotografií a okouzlit zasněženým New Yorkem, protože zázraky se dějí nejen o Vánocích. 



Knihu si můžete zakoupit na e-shopu MegaKnihy.cz



8. 4. 2015

Březen/Duben

Trošku pozdě, ale přece přicházím s dalším shrnovacím článkem. Z března se mi stal měsíc prázdnin a nic nedělání a to se opět projevilo na mém blogu. Radši už to ani nekomentuju, takže zpátky ke knížkám.

Z hromádky knížek, které jsem měla vybrané ke čtení se na řadu většina nedostala. Avšak již nyní to napravuji, ale o tom zas později. Stihla jsem celkem přečíst jen tři, z toho jednu naprosto neplánovaně. Začala jsem s knížkou Esej o tragédii, která pro mě byla částečným zklamáním, asi jsem od ní čekala něco trochu jiného, avšak konec překvapivý byl. Po delší pauze jsem se začetla do své první hooverovky, a to Bez naděje, která mě pohltila a nepustila. Zdá se, že jsem potřebovala refresh v podobě šokujícího slaďáku s nečekaným rozuzlením. Svůj knižní březen jsem zakončila s knihou Girl Online, její recenzi chystám na víkend.

V dubnu už jsem stihla dvě knihy přečíst a to - Léto na druhý pokus a Překroč svůj stín. Více se o nich rozepíšu zas někdy jindy. Dále mám v plánu dočíst Miláčka a Vidím to, co vrah. Také bych se chtěla vrhnout na Noční cirkus nebo tři tváře od Sandersona a nemůžu opomenout Young Adult knížku Podivuhodné a krásné soužení Avy Lavender. Věřím, že alespoň část z toho stihnu a objevím zase něco pěkného.



Jaké plány máte vy a kolik jste toho v březnu stihli přečíst? Věřím, že jste úspěšnější než já. 

Mějte se krásně,
Vaše
KejBí!

7. 4. 2015

Mít zase znovu ráda svůj blog...

Občas (většinou) je pro mě strašně těžké začít psát článek, hlavně poslední dobou. Dlouho jsem nevěděla čím to je, ale už tomu začínám přicházet na kloub.

Když jsem s tímhle blogem začínala, věděl o něm jen brácha a nikdo jiný. Bylo to poprvé, co jsem si něco vytvořila sama a byla jsem na to pyšná. I kdyby kdokoliv cokoliv řekl, tak já bych si za svým blogem stála, ale tato situace nehrozila, protože o něm nikdo nevěděl, že?
Postupem času se ale o něm začalo dozvídat čím dál tím víc lidí z mého okolí. Dlouhou dobu tady prostě byli, lajklí na mé facebookové stránce a já to nijak neřešila. Říkala jsem si, že přece nebudu mít dva instagramové účty – knižní a soukromý, protože tady se mí přátelé o něm dozvěděli, z popisku u mého profilu. Jak se na to dívám zpětně, tak mě to začalo omezovat, až jsem přestala na instagram postovat fotky, protože jsem se necítila na to, tam dávat fotky ze svého soukromého života i ty knižní s oblíbeným hashtagem #copravectu.

Tím to jen začalo. Přestala jsem mít chuť něco psát i na blog, protože jsem se bála toho, co na to řeknou ti, kteří mě na tom facebooku mají. Co když se zmíním o něčem, o čem nechci aby věděli . A začalo mě to svazovat čím dál tím více, až jsem se zmohla jen na jeden článek za měsíc. A to mě děsí, protože jsem velice otevřený člověk a přes blog jsem mohla vyjadřovat své pocity a vše, co mi přišlo na mysl.

Celou tu dobu jsem si ale říkala, že to jen a jen má vina, že jsem líná a proto na blog kašlu. Ale věřte mi, že když jednou okusíte anonymitu internetu, je těžké se smířit s tím, že už to tak není. Že vaši blízcí o něm vědí. Že díky němu se o vás dozvídají spousty věcí. Že byste si měli začít dávat pozor na to, co při zmáčknutí „Publikovat“ vypouštíte do světa.

I když blog vznikl primárně kvůli knížkám, tak mé recenze na ně nikdy nebyly perfektní, i když jsem o to usilovala. Postupem času jsem je, stejně jako ostatní články, přestala psát pro radost – ze strachu, že nejsou dost dobré, že nesplňují „kritéria“ recenze, že mě někdo pomluví, že co to píšu za blbosti. Prostě jsem ztratila sebevědomí, co se týče psaní.


Ale už mě to nebaví, přemýšlet nad tím jestli se to tomu či onomu člověku líbit bude nebo ne. Zkrátka začnu znova psát tak, jak jsem před více než rokem začala – hlavně pro sebe. Abych si utřídila myšlenky a zjistila, že věci vlastně nejsou zas až tak špatné, jak si je představuju. Oželím i to, že nebudu mít dokonalé fotky, i když se fakt snažím, a že se někteří o mně dozví možná víc, než bych chtěla. Protože chci svůj blog zpátky. Aby se znovu stal mým útočištěm a místem odpočinku, abych ho zase znova měla ráda.
Stejně jako tento článek i ty, které přijdou budou nejspíš zmatené, ale věřím, že mí „věrní“ se v tom vyznají a pochopí, co jsem vlastně chtěla říct. Počínaje tímto příspěvkem jsem začala a doufám, že tentokrát mi mé znovunabyté nadšení zůstane a blog se zase stane příjemným místem jak pro vás, tak pro mě.
Střetl se někdy váš online svět a realita? Cítili jste se podobně jako já, uvězněně?  
Mějte se krásně,
Vaše
KejBí!



1. 3. 2015

Únor/Březen

Únor byl pro mě, doufám, že zasloužený, odpočinek. Po lednu, který se nesl ve znamení učení a dodělávání školních restů, jsem konečně získala i nějaký ten čas na čtení. I když jsem přečetla jen 3 knížky, tak jsem si je všechny vychutnávala a užívala si pocit, že když budu chtít, tak si můžu lehnout a začíst se do nějakého skvělého příběhu. Největší změnou, kterou můžete na blogu pozorovat, je design. Po strašně moc dlouhé době, jsem si nakonec vybrala šablonu, která se mi moc líbí. Je jednoduchá, ve světlých barvách a mé nové logo v něm pěkně vyniká, teda alespoň v to doufám, co na něj říkáte vy?

Další velká novina je, že jsem se stala součástí redakce časopisu Kulturní losos, na jehož prvním čísle právě pracujeme. Přihlásila jsem se jako externí redaktor, protože všichni moc dobře víme, jak to mám s psaním článků. Zatím je to takové „nenáročné“, ale věřím, že čím více čísel budeme mít, tím víc povinností na každého přistane.

Také jsem si nechala čas na vymýšlení článků na blog, které se k vám v nejbližších dnech dostanou. Například několik tagů, které jsem si přeložila, protože po již zmiňované změně designu a menu, jsem si je všechny smazala. Když už jsem u toho, tak nemůžu ani opomenout připravovanou mapu blogu, právě o tom, jak se vyznat v novém menu. (Popravdě řečeno v tom starém jsem se ztrácela i já.) Také bych chtěla dopsat několik recenzí a Ohlédnutí za knihou, které mě baví dělat, avšak chci, aby to u každé knížky bylo jiné a nevypadalo vše stejně. (Pokud nevíte, oč kráčí: https://www.youtube.com/watch?v=nJDRetNV_Q4)

Již nyní se můžete podívat na aktualizovaný článek se čtecími výzvami tady – myslím, že pokračuju docela dobře, ať si goodreads se svým „2 books behind shedule“  říká, co chce.  Začínám si to škrtání políček docela užívat, tedy hlavně vymýšlení knížek, které přečtu k danému „tématu“.




A teď už k tomu, kvůli čeho jsem tento příspěvek začala psát, a to o knížkách, které jsem přečetla za únor a chystám se číst v březnu.  Mezi tři vyvolené v únoru přečtené se dostaly Zmrzlinové sedmé nebe, Glimmerglass a Will Grayson. Všechny tři mi sedly a já je milovala, ačkoliv jsou každá jiná. Zmrzlina je oddechová knížka o lásce nejen mezi mužem a ženou, ale i mezi sestrami. Glimmerglass je zase Anglická Young Adult knížka o vílách a Will Grayson z pera Johna Greena a Davida Levithana se zabývá spoustou méně či více hlubokých myšlenek z života dvou teenagerů.

V březnu mám v plánu více knih, avšak kdo ví, jak to se mnou ještě dopadne, a jestli na mě v knihovně nevykouknou nějaké další, které prostě „musím“ mít (Pokaždé si všechny beru s pocitem, že kdybych je tam nechala, tak mi utečou).  Určitě nestihnu všechny, ale z těchto budu vybírat: romantika Bez Naděje, jí podobná Překroč svůj stín, zcela opačného soudku Zvláštní smutek citrónového koláče, trochu strašidelná Vidím to, co vrah, francouzská Na první pohled a skvěle hodnocené Podivuhodné a krásné soužení Avy Lavender. Na poličce na mě ovšem ještě čeká Esej o tragédi a Potrhaná křídla.

Ještě, že budu mít prázdniny, to bych mohla dohnat i svou Goodreads challenge, ale pro jistotu jsem si koupila 101 Mandalů pro krásný den, co kdybych se nudila. Tímto se dostávám k další snad už poslední věcí, kterou chystám a to články s obrázky z této knihy.

Napište mi do komentářů, jestli jste nějakou výše zmíněnou knihu četli, či doporučili mi nějakou další, protože knížek přeci není nikdy dost! 

Mějte se krásně,
Vaše
KejBí! 

1. 2. 2015

Solitaire - Alice Osemanová


Alice Osemanová je teprve dvacetiletá spisovatelka, která momentálně studuje na univerzitě a věří, že se bude psaním knih jednou živit. Ráda prokrastinuje, kreslí, hraje na klavír a vymýšlí nové postavy pro své příběhy. Svou druhou knihu má v plánu letos dopsat, mou recenzi na tu první – Solitaire – si můžete nyní přečíst.

V Solitaire nenajdete žádné těžce romantické chvilky, spíš čekejte ukázku z životů dnešních teenagerů, střípky popkultury a docela zvláštní hrdiny.


Vydalo nakladatelství CooBoo v roce 2014, 332 stran






Záhadný kluk, záhadný blog a ještě záhadnější Victoria

Hlavni protagonistka Tori je takový smutný člověk, který se pořádně s nikým nebaví. Má jen tři zájmy – filmy, blog a spaní. Se začátkem nového školního roku se znovu shledá se svým kamarádem Lukem a pozná Michela, o kterém však tvrdí, že ji jen otravuje a nezajímá. Zhruba ve stejnou dobu začne organizace Solitaire dělat kanadské žertíky, které postupem času přestávají být vtipné a docela nebezpečné.


Hodnocení:
Tori Springová je strašně zvláštní člověk. Celou dobu jsem si jen říkala „Co má pořád za problém?“ . Nic se ji nelíbilo, s nikým se nebavila, ale až do konce knížky jsem nevěděla proč. V anotaci bylo psáno, že kdysi měla kamarády, ale tuto pasáž jsem nenašla v knížce, ani v jejích vzpomínkách. Byla tak strašně moc pesimistická, až se to občas nedalo snést. To byl také hlavní důvod, proč jsem se do jejího příběhu nedokázala ponořit. Neměla jsem s ní nic společného. Bohužel ani to „blogování“ nehrálo v knize velkou roli a náš vztah nezachránilo. Tori jsem nerozuměla a byla mi naprosto nesympatická a chudák holka, ale takový život bych fakt nechtěla mít, pořád se na svět dívat černočernými brýlemi, mít pocit nepochopení, protože všichni jsou slepí a nevidí to, co já.


"Ráda spím a bloguju. A jednoho dne umřu."

Michael se však zapsal mezi mé oblíbené postavy, byl vtipný, tak akorát záhadný, a i když všichni o něm tvrdili, že je divný, tak se mi líbil. Nechápala jsem proč mu Tori neprojevila více důvěry, protože on byl tak správně ztřeštěný, milý a já si ho nemohla nezamilovat. S Charliem to bylo podobně, jen mě mrzelo, že jsem se jeho tajemství dozvěděla až později, myslím, že by nebylo na škodu, kdyby to Tori vybalila dříve.


I přesto si myslím, že kniha byla dobře napsaná, opravdově. Když se podívám po svém okolí, tak bych našla hned několik Toriiných dvojnic. Atmosféra střední školy byla autentická, ještě aby ne, když Alice začala psát Solitaire v 17-ti letech, za což ji obdivuji. Stránky se otáčely samy, hlavně díky krátkým kapitolám a jednoduchým větám, které seděly do teenagerského prostředí, které nebylo nepodobné tomu našemu. Za zmínku určitě stojí i narážky na seriály (například Sherlock), hudbu, sociální sítě a další věci, které nás v dnešní době obklopují.

"Je to vtipný, protože je to pravda."

Pokud máte pocit, že byste si s Tori měli co říct, že stejně jako ona máte občas pocit, že všem je všechno ukradené a nevidí, co se ve skutečnosti děje, tak se vám knížka bude líbit, stejně jako dalším lidem, bohužel Solitaire nebyl zrovna můj šálek čaje, ale to se stává. Věřím, že se tato kniha spousta čtenářům dostala pod kůži, a budou na ni ještě dlouho vzpomínat a třeba to stejně budete mít i vy.




Knihu si můžete zakoupit na e-shopu MegaKnihy.cz

Mějte se krásně,
Vaše
KejBí!
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...