3. 7. 2016

Jen jeden rok - Gayle Forman


Gayle Forman se stala spisovatelkou až poté, co se vzdala svého dětského snu být sluníčko. Gayle ráda cestuje a také to promítá do svých knih. První, kterou se proslavila byla kniha Jestli zůstanu, která se dočkala i filmového zpracování. Dnešní recenze je však na Jen jeden rok - pokračování knihy Jen jeden den.


Vydalo nakladatelství Yoli v roce 2015, 341 stran

Hledání, nacházení a ztrácení
Po neuvěřitelně prožitém dnu ve Francii se Willem probouzí v nemocnici a pomalu si vzpomíná, co vše se za posledních 24 hodin událo. Jeho novým cílem je najít vysněnou Lulu, kterou neúmyslně opustil. Problém je ten, že mu nestačila říct své pravé jméno a on o ní nic neví. Tady Willem začíná svůj hon za dívkou svých snů a snaží se z několika malých indícií najít správnou cestu, která ho k ní dovede.

Po těch slovech se mě zmocní určitej pocit. Jako by se všechny hodiny na světě zastavily, ztichly. Domov. 

Willem je velice zajímavá postava s poutavým životním příběhem, který byl bohužel naprosto špatně podaný a dohromady z něj stejně nic moc nevím. Což je škoda, protože jsem se těšila, že se o něm dozvím něco víc... Nebo možná něco trochu jiného, než jsem se dozvěděla. Také mi vadilo, že se v příběhu střídalo velké množství dalších postav, které jen přišly a po pár stránkách zase odešly a my z nich dohromady nic neměli a moc se o nich nedozvěděli.

České vydání této knihy navíc obsahuje novelu Jen jedna noc. Ta byla naprosto skvělá a dala mi vše, co jsem o pokračování příběhu chtěla vědět. Avšak 300 stránek, které novele předcházely, bylo naprosto nudných a nezáživných. Přeskakovala jsem docela dost pasáží a to to obvykle nemám ve zvyku. Po prvním dílu člověk totiž už chce vědět, jak to dopadne, ale předchází tomu tolik zbytečných keců a událostí, které mě prostě nebavily. Asi ani nedokážu s jistotou říct, jestli to bylo tím, že byla kniha špatně napsaná nebo tím, že jsem se nemohla dočkat rozuzlení.

Nerozeznám je - loňský a letošní rok. Jsou jedním a tím samým. Potom je teď. Teď je potom.

Oproti Jen jeden den se kniha odehrává v několika různých státech - díky Willemově nátuře tomu ani jinak být nemůže. Což byla sice vítaný novinka, ale po každé změně prostředí jsem se ji za chvíli nabažila a chtěla už něco nového, co nás více dovede k tolik kýženému konci.


Konečné hodnocení
Abych vše uvedla na pravou míru - pro MĚ byl Jen jeden rok jedním velikánským zklamáním, protože má očekávání byla naprosto rozdílná. Čekala jsem vyvrcholení epické love story a více momentů s Lulu a Willemem. Jenže o tomhle prostě ta kniha nebyla. A já se s tím nedokázala smířit. A proto jsem k ní tolik kritická, a kdyby České vydání neobsahovalo novelu Jen jedna noc, tak by hodnocení kleslo na 2/5, jestli ne níže.

Proto mě moc mrzí, že vám Jen jeden rok nemůžu doporučit, protože začátek této série jsem si doopravdy zamilovala, ale její pokračování vůbec nenaplnilo má očekávání. Jen jedna noc to celé zachraňovala, ale i tak mám z knihy rozporuplné pocity. Pro všechny, kteří si na nějakých láskyplných vyznáních nijak nepotrpí, bude tato kniha příjemným počtením. A vám ostatním dám radu, aby jste si knihu půjčili v knihovně, přečetli první dvě a poslední dvě kapitoly a novelu Jen jedna noc a budete z toho mít mnohem větší zážitek, než z přečtení celé knihy (...teda já bych určitě měla.)


15. 6. 2016

Video: Vídeň za jeden den!

Vídeň je moje nejvíc nejoblíbenější město.
Asi proto, že jsem v něm byla už tolikrát a pokaždé to bylo naprosto jiné a unikátní, i když jsem navštívila skoro stejná místa. Proto už se těším, až se tam vydám sama a ne v doprovodu školy a podívám se do všech koutů, které toužím vidět.
Sestřih z mé poslední návštěvy můžete vidět v mém videu!
(Podobná videa mám v plánu dělat častěji, tak nezapomeňte dát odběr!)






Vaše,
KejBí!

6. 6. 2016

Jak být znova single

Dobře asi se z mého RYZE knižního blogu stává blog osobní, ale za poslední dva roky a půl, co ho píšu, jsem se hodně změnila a vyvinula a můj život už není jen zaměřený na jednu věc, tak jako býval. Nevím proč, nikdy jsem tady nenapsala o svém muži s velkým eM, do kterého jsem se před dvěma lety bezhlavě zamilovala, a můj hledáček se z knih přesunul na něj.

Byly to krásné dva roky, plné zážitků, objevování nových věcí, ale i sama sebe. A tak po dvou letech nejen radosti, ale i hádek a slz přišel konec, který nikdo nečekal včetně nás dvou. Po dvou měsících musím říct, že to bylo nejtěžší a nejlepší rozhodnutí mého života. Nejtěžší, protože většinu času nám bylo moc pěkné, měli jsme spoustu plánu, moc mi na něm záleželo a taky jsem nechtěla přijít o ty výhody toho být ve vztahu. Pravda ovšem byla taková, že bych byla ve vztahu, který by stejně dříve nebo později skončil špatně a já jsem jen vděčná, že jsme to utnuli dřív, než by to nám oběma ublížilo ještě víc.

Ale teď k samotnému jádru věci. Nejhorší nejvíc na světě bylo naučit se být zase single. Neuměla jsem trávit čas sama se sebou. Nevěděla jsem, jak se mám zase bavit se svými kamarády. Nemohla jsem si vzpomenout, co mi zlepší náladu. Byla jsem naprosto bezradná, jak loutka, které odstřihnete drátky. Aneb dopady naprosto nezdravého vztahu, ve kterém jsem byla. Proto jsem se rozhodla napsat seznam věcí, které udělejte, pokud se chcete z podobného stavu vyhrabat.

1. Podívejte se na film How to be single.

Je naprosto dokonalý, nakopne vás, zlepší vám náladu, budete se smát a hledat v něm kousíčky sebe sama.

2. Projeďte si historii svých sociálních sítí.
Podle instagramu jsem si rovzpomněla, co jsem tak ráda dělala v létě tři roky zpátky. Experimentovala s milkshaky, hodně vařila a pekla, fotila, četla a trávila spoustu času s kamarády.
3. Nebojte se napsat přátelům, se kterými jste se odcizili.
Pokud jste jednou zažívali super čas, není důvod, proč by to tak nemohlo být znova. Pozvěte je na skleničku či dvě a po úvodní zdráhavé chvilce se zase na sebe naladíte a budete si rozumět jako dříve.

4. Plánujte. Hodně.
Mně se všechny prázdninové plány zhroutily a já myslela, že budu sedět celé dva měsíce na zadku a nebudu mít co dělat. Po znovushledání se svými kamarády jsme naplánovali spoustu akcí od návštěvy Paříže po prodloužený víkend na chatě.

5. Najděte si brigádu.
Nejlépe nějakou hodně náročnou, u které nebudete mít čas se zastavit a přemýšlet na blbostmi typu "Kdybychom se nerozešli, neseděla bych teď doma a měla se líp."

6. Buďte šťastní!
Já celý život razím teorii, že jestli se stane něco špatného, tak jen proto, aby se mohlo stát něco dobrého. Lidé do našich životů přicházejí, stejně jako odcházejí a neměli bychom nad nimi lpět. Že to nevyšlo s jedním? Nevadí, užijte si pár měsíců samoty, naučte se žít sama se sebou, ať dalšího potencionálního partnera neprudíte, poznejte nové lidi a těšte se na to, co vám život přinese.

Tyto body jsem vymyslela na základě mých vlastních zkušeností a pocitů, proto některé vám mohou pomoci, a některé jsou naprosto mimo mísu. Snad někoho nakopnou a přestane se utápět v sebelítosti, která stejně nikam nevede. Nepoddejte se vlastnímu smutku a užívejte si to, že jste single! Zadaní přece budete většinu života.


Vaše,

teď už nezadaná, i přesto šťastná KejBí!



30. 5. 2016

Manifest za všechny Kačenky

Bytostně se mi nelíbí, když mi někdo řekne Kačo. Nejsem žádná Kača, Káča, Kačena a s touhle hračkou či zvířetem nemám pranic společného. Přijde mi to jako oslovení člověka, kterému tím chci říct, že je něco méně než já.. že mi na něm nezáleží, a tak nemám důvod ho hezky oslovovat. Jsem možná malicherná, ale prostě to nemůžu vystát a moc mě mrzí, že si všichni zvykli mi takhle říkat, a proto začínám změnu tímhle velice důležitým "manifestem" za všechny Kačenky, Káti, Katrinky, Katušky, Katynky, Kačky, ať se jim říká mile a ne takhle divně a neosobně. 


Teda pokud si to daná dívka sama nežádá.

17. 1. 2016

Brandon Sanderson - Tři tváře

Brandon Sanderson se ke čtení nikdy moc neměl, to se změnilov osmé třídě, kdy začal číst knížky ze žánru Epic fantasy naprosto jim propadl, až se jednoho dne rozhodl podobné napsat sám. Než dokončil vysokou školu, povedlo se mu dopsat 7 příběhů. Po mnoha odmítavých dopisech se dočkal telfonátu od nakladatele, který by jeho knihu chtěl vydat. Tak v roce 2006 spatřila světlo světa Elantris. Dnes v rukou držím Tři tváře, soubor povídek odhalující Brandona a všechny jeho spisovatelské schopnosti. 

Vydalo nakladatelství Talpress v roce 2015, 276 stran (E-book)

Tři tváře začínají novelou Císařova duše, u které poznáváme skvěle promyšlený nový svět, který mi osobně připadal tak neotřelý a brilantní, že už od začátku jsem litovala toho, že za několik stránek skončí a už si nikdy nepřečtu další příběh, který by se zde mohl odehrávat. Hlavní hrdinkou je Šai, která je nejlepší falzifikátorkou v zemi. V překladu do dnešního světa to znamená, že byste ji dali starou ušmudlanou Nokii a ona by vám z ní za noc vytvořila IPhone. Docela jednoduše to zní, o to horší ale je, když jí dali na takové vytuningování duši samotného císaře bez návodu k použití.

Další povídka Odvěký meč zase byla z trochu jiného soudku. Představte si, že od malička vás vychovávají pro to, abyste zachránili celou vesnici. Takže jakmile jste připraven, jdete do toho a hrdinsky zabijete krále a těšíte se, že se vrátíte domů a budete za hrdinu (...když už jste ho hrdinsky zabili, tak by se to i slušelo.) Ale místo toho vás vyhodí, protože jim teď hrozí nebezpečí od nesmrtelných bohů, protože jste si s sebou vzal králův meč, který je můžete zabít... a přece NECHCETE naštvat nesmrtelné. Tak se potulujete světem, narazíte na nějakou holku a nenapadne vás nic lepšího než za jedním božsky nesmrtelným stvořením jít, protože zjistíte, že onen zabitý král není zas až tak mrtvý, jak jste předpokládali. 

A to nejpozoruhodnější nakonec. Po té co vás falzifikátorství ani nesmrtelní moc nepřekvapili, tohle by možná mohlo. Za trošku švihlým Stefanem přijde milá slečna, že ji někdo ukradl foťák, co umí fotit minulost. "Švihlým" je myšleno, že má velký barák plný halucinací, které si může i sám
vytvářet, takže chvílí váháte zda ona slečna není jednou z nich (není). A tak se vydáváte na honbu za nikdy neviděným pokladem s nadějí, že vám zodpoví otázky, o kterých jste si mysleli, že na ně odpovědi nikdy nedostanete.

Tato kniha mě naprosto překvapila. Jelikož Brandonovy knihy nepatří do žánru, který obvykle čtu, nebyla jsem si jistá, zda-li mě bude bavit. O to víc jsem pak byla knihou pohlcena, a kdybych měla tolik volného času, tak ji mám přečtenou na jedno posezení.

Brandonovy postavy byly naprosto skvěle vykresleny. Každá byla svá a nenašli byste zde nějakého průměrného chlapíka od vedle. Toto mě na knize nejspíš zaujalo nejvíce. V knihách, se kterými se obvykle setkávám, jsou hlavní hrdinové ploší, nemastní neslaní, proto jsem touto knihou tolik fascinována.

Tři tváře, se v mém skromném seznamu přečtených knih za rok 2015 dostávají na nejvyšší příčky, protože mi tato kniha ukázala neznámého autora ze všech směrů pohledu. Nemůžu hodnotit, jestli to odpovídalo tomu, jak píše v normálních knihách, ale mně jen tento úryvek jeho práce přišel geniální a věřím, že jsem se s Brandonem nesetkala naposled. Každá povídka byla naprosto odlišná, založená na skvělém nápadu. Teď mě jen mrzí, že už se do těchto světů nikdy nepodívám, protože když mě zvládl uchvátit na pár stránkách, tak po celé knize by mi nestačila celá bodová škála, abych jeho práci ohodnotila. Tři tváře jsou ideální kniha pro všechny, kdo chtějí poznat nového autora, ale nejsou si jisti, tak jako já, zda-li jeho knihy jsou to pravé právě pro něj. 
E-knihu si můžete zakoupit na e-shopu Palmknihy.cz










27. 9. 2015

Colleen Hoover - Ugly love

17788401Colleen Hoover je mladá autorka několika bestsellerů (Beznaděje, Život jedna báseň). Doma má na starost rovnou čtyři chlapy, proto pro ni není problém psát z mužského pohledu. V Česku její knihy naleznete u nakladatelství Yoli, příští rok vyjde Ugly love pod názvem Nešťastná láska, teď si na ni můžete přečíst mou recenzi.

Vydalo nakladatelství Atria books v roce 2014, 337 stran

Když se Tate přistěhuje za svým bratrem vůbec netuší, co všechno se vyklube z opilého kluka válejícího se před dveřmi jejího nového bytu. O to víc je překvapená, když zjistí, že je to bratrův nejlepší kamarád Miles a má se o něj postarat. A to by nebyla správná New adult kniha, kdyby mezi nimi neprobíhalo to správné jiskření, které je dřív nebo později svede do jedné postele. Nikam jinam. Milesova minulost mu neumožňuje se odevzdat Tate, tak jak by si přála, jak dlouho však vydrží skrývat své city?

Neptej se na minulost.
Neočekávej budoucnost.
Jediné slovo, které mě napadá pro popsání Tate je plochá. Nijaká. Nemastná neslaná. A dál si to asi domyslíte. I když ve skutečnosti to mohla být milá holka, ale v knize se bohužel moc neprojevovala a dělala to, co se ji píská.
Naopak Miles mi byl sympatický, ačkoliv byl odtažitý, to ale bylo pochopitelné. Od začátku bylo jasné, že ho potkalo něco nemilého a o to větší požitek jsem potom měla ze samotného odhalení, které bylo srdcervoucí a srdce tekly proudem.

Ačkoliv všechny akce v knize byly odůvodněné, docela mi vadilo to, že všechny Tateiny kapitoly končily v posteli. Vždy když jsem začal číst její kapitolu už jsem věděla, že to bude jen o nějakém podnětu, který ji dovede do postele s Milesem. Vzhledem k tomu, že její kapitoly zaujímal větší část v knize, tak už bylo otravné, jak se pokaždé s mírnými nuancemi opakuje stejný scénář.
Také prostředí knihy nebylo zajímavé. Jeho pokoj. Její pokoj. Obývák. Kuchyně. Asi si to dokážete představit. Není divu, když tam spolu jenom spali, tak nic zajímavějšího vymyslet asi nešlo.  Našla bych pár hezkých scén na letišti pod hvězdami a podobně, moc jich bohužel nebylo.

Ugly love sice nepatří mezi mé nejoblíbenější knihy, ale zaujme vás svým dojemným příběhem, který se kousek po kousku dozvídáme na pozadí hlavní linky. Jak sama Colleen řekla, Miles byl první kluk, kterého napsala, jehož příběh ji rozplakal. Takže vám garantuji, že při čtení této knihy nezůstane ani vaše oko suché. I když je možné, že se do hrdinů a jejich strastí až příliš moc vžívám. 

Oproti Hopeless, kterou jsem také letos četla, na mě kniha tolik nezapůsobila, nevryla se mi do paměti, ani se o ni nebudu sálodlouze vybavovat se svými přáteli. Ugly love obsahuje správné množství téměř dokonalých hlavních hrdinů, starostlivých bratrů a na můj vkus až moc sexu, ale nelze uspokojit všechny. Je to klasická New Adult kniha, která uspokojí všechny příznivce tohoto žánru a Colleen Hoover.  

Mějte se krásně, 
Vaše
KejBí!

20. 9. 2015

Report - Michal Viewegh a dva ušmudlané dorty

Pátek, 19.6.2015
17:42 Potopená v těstu, krému a marcipánu nadávám na svět, protože člověk, který si vymyslí udělat dva potahované dorty ve tvaru kytary  v jeden den, je vážně idiot. Nutno podotknout, že tím idiotem myslím sebe sama, a že  potahovaný dort jsem v životě nedělala.

17:49 Víc těsta, víc krému, víc marcipánu. V nestřežené chvíli, kdy si dávám od toho všeho pauzu, mě zastihne otec s tím, že jeden z dortů bych měla asi tak za 10 minut odevzdat oslavenci (bratrovi), protože bude zahájena slavnostní rychlovečeře. Protože bratr, slavící naprosto bezvýznamné 24. Narozeniny, musí v 7 pryč a taktéž mě informoval, že od osmi je v naší dědině nějaký spisovatel na literární noci. Nějaký „Majkl víněco“. Naprosto zmatená všemi nově nabytými informacemi spíchám zbytky těsta s trochou krému a doprostřed házím svíčku. Nový dort ve tvaru kánoe předávám bratrovi s tím, že jeho dar ještě nedorazil.

18:12 Při slavnostní večeři se od mamky dozvídám, že za Majklem stojí Michael Viewegh jeden z největších českých spisovatelů. Nevěřícně zapojuji do konverzace Google a ověřuji si že to je doopravdy pravda.

18:15 Běžím dodělat základ druhého dortu a potahování odkládám na dobu neurčitou.

19:20 S hrůzou zjišťuji, že čtyři dny antibiotik na mě zanechaly hrůzné následky a snažím se ze sebe udělat znova člověka. Stíhám vás ještě informovat na facebooku krátkým statusem  a dávám se do práce.

19:45 Snad se mi to povedlo a vybíhám z domu směr Městský úřad, kde se všechno bude odehrávat.

19:59 Stíhám jak nikdy. Vcházím do již zaplněné místnosti, kupuji si knížku Zpátky ve hře, ke které se bude celá akce vztahovat, vyhledávám tetu a nacházím místo ve čtvrté řadě.

20:03 Do čela přichází Michal Viewegh v doprovodu naši knihovnice. Po krátkém představení začíná číst jednu povídku o tom, jak žena skrývala svého mrtvého muže. Člověk by ani neřekl, že tohle téma rozesměje celý sál.

20:20 Stále s úsměvy na tváři přichází trapné ticho, kdy je vyhlášen čas na otázky. Byli jsme poinformování, že nás nechá „vyhnít“, a třeba se někdo na něco zeptá.

20:23 Prvního člověka přemohla zvědavost a odstartoval debatu, která trvala až do 9. hodin. Dozvěděli jsme se spoustu věcí, a větší část  z nich jsem už zapomněla, i když jsem si říkala, že vám o tom musím napsat. V paměti mi například utkvělo to, že hlášku z Účastníků zájezdu „Hnědé podšálky vracejte.“  doopravdy uslyšel při jedné ze svých dovolených nebo že začal psát fantasy knihu,ke které sice vymyslel fantasy část, ale příběh chyběl, tak snad ho někdy políbí můza a tenhle nápad dotáhne do konce! 

20:59 Nakonec na řadu přišla autogramiáda a já dostala své první věnování! Dokonce jsme si s tetou udělaly i fotku, z toho máme obě radost!

Z celé akce jsem odcházela nabitá energií,  pan Viewegh je moc milý, sympatický a vtipný, to se ukazuje i na jeho knihách. Sice jsem do té doby žádnou nečetla, ale Zpátky ve hře už mám z větší části přečtené, tak se více dozvíte v krátkém shrnutí, které někdy časem přijde (Nebo taky ne, že...). Kéž by takových akcí u nás bylo více, ale jsem si celkem jistá, že jednou za všemi spisovateli dojedu sama.

Jinak dorty dopadly obstojně, i když jsem je dodělávala o půlnoci – dokonce byly i poživatelné!

Mějte se krásně,
Vaše
KejBí!

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...